Tři týdny, které jsou pro mě nezapomenutelné dodnes!

Možná se ptáte proč? Ještě před čtyřmi lety jsem ani netušila, kde se Nepál nachází. Všecko to začalo, když mi jeden kamarád dal modlitební kartičku za jednu českou misionářku. V roce 2011 jsem osobně poznala jednu sestru v Kristu, která mi o tomto státu vyprávěla, jelikož tam rok misijně působila. Poté jsem se zúčastnila misijního víkendu v Českém Těšíně, jehož organizátorem je mnoho církevních organizací a 31.5.2012 jsme tam odlétali jako tři členný tým, abychom tam zvěstovali Krista formou distribucí knih a letáku. Navštívili jsme místní sbory, školy a zúčastnili jsme se veřejné evangelizace OM misionářů v Kathmandú. Každý den byl něčím jedinečný a spousta situací se mi v myšlenkách vrací do dnes, už jen přitom jak vejdu do velkoobchodu a vidím ty nekonečné možností výběru jídel, které máme. A to nemluvím o jejich hygienických návycích. V jejich kultuře, která je doslova odlišná té západní, vnímáte v pozadí velký vliv jejich náboženství, které se nazývá hinduismus a buddhismus. Oltáře obklopuje množství lidí, své modlitby přidávají na šňůry, aby je nemuseli vyslovovat. Jejich svázanost vidíte i při cestování, kde přednost má vždy zvíře. Zvěst o Ježíši jsme jim přinášeli nenásilnou formou ale zároveň s autoritou, že On je jediná cesta, pravda a život. Tudíž jediný Bůh, kterého není možno si přidat k ostatním bůžkům, jak to Nepálci často dělají.

  

Organizace, která zprostředkovala výjezd do Nepálu, se jmenuje Operace Mobilizace, jejím ředitelem je Pavel Zoul. Sídlí v Českých Budějovicích a pod jejich kancelář spadá také Slovensko. Jejich vizí je: vysílat a zapojovat křesťany do světové misie a podporovat růst sborů. 

Chtěla bych se s vámi podělit o pár „zážitků“, které jsme mohli prožít ale dřív bych se měla představit: jmenuji se Veronika Svrčková (23let), jsem z Havířova, ale většinu svého času trávím v Bánské Bystrici, kde třetím rokem studuji na Katedře teologie. Pán Bůh mi dal v Kristu milost a osvobodil mě ze zajetí hříchů a žití v temnotě svých žádostí.

Je pro mě až neuvěřitelné, jak jsou Nepálci přátelští, milí a pohostinní. Jejich normy by u nás ani trochu neprošli, ale i přesto se dokážou podělit o to málo, co mají, např. v jedné vesničce vylezla na strom babička, aby nás pohostila svým ovocem.

Bylo mým snem dojít do vesnice, kde nikdy nebyli křesťané. Absolvovali jsme trek po horách, kde jsem „umírala“, chtěla jsem, aby to už skončilo. Neměli jsme dostatek vody a cesta byla opravdu nekonečná. Nikde jsme neviděli konec, nikde jsme neviděli vesničku, obklopovali nás jen hory a pár chatrčí. Po cestě jsme potkali pár studentů, ti však nebyli moc nakloněni ke sdílené zvěsti. Cesta mě víc a víc ubíjela. Po několika hodinách jsme přišli do vesničky, kde jsme měli rozhovor s učitelem místní školy, který si koupil Nový zákon a ráno před odchodem nám poslal studenty, aby si nakoupili literaturu.

Častokrát jsme byli v kontaktu s dětmi, neboť jsme navštěvovali školy, kde jsme si připravili něco o první pomoci a vyprávění o ČR. Jelikož jsme veřejně nemohli říct evangelium, protože tam až do dnes probíhá pronásledování, měla jsem velké nutkání jít mezi ty děti. Ale jejich špína a možné nemoci mi to však v nitru odpuzovali. Když jsem se však k těm dětem přiblížila, přemohla mě láska. Mohla jsem je objímat. Přišlo mi, že to ty děti vůbec nechápou, dodnes si pamatuji jejich výrazy údivu. A musím říct, že bych tyto okamžiky nevyměnila za nic! Jejich jazyk se mi vryl do paměti. Když dnes potkám kdekoli na ulici asiaty mám chuť s nimi navázat kontakt, jen netuším jak na to. Až 16.11.2013 jsem mohla v Karlových Varech oprášit svou nepálštinu a promluvila jsem si s Indkami, se kterými jsme si dvakrát na různých místech projevily srdečné úsměvy.

Každý den jsem byla překvapená, jak se o nás Bůh dokonale stará. Cestování autobusy a jeepy bylo parádní a dobrodružné, i když to nebyly jen tak ledajaké cesty. To co je nemožné v naší dopravě pro bezpečnost, se zde vyskytuje jako normální jev.

Jsem nesmírně vděčná našemu Pánu, že mi dal příležitost zakusit misii v zahraničí, a kdyby to bylo možné, jela bych znova. Bohu patří všecka chvála.

Milost a pokoj našeho Pána Ježíše Krista s vámi.

Veronika Svrčková